Umění milovat a nemilovat

Ovidius se svým Umění milovat a nemilovat je tu pro vás, kteří láskou žijete, koříte se jí, slastně stoupáte k jejím vrcholům i riskujete zničující pád. V Ovidiovi najdete – muži i ženy – zasvěceného průvodce tajemstvím lásky i podnět a inspiraci, kde a jak lásku hledat, jak a čím ji nalezenou živit, jak ji udržet, a když vztah někdy přijde o iluze, jak situaci napravit – vše v půvabných verších v rytmu moderního času.Často nemusíme pro lásku chodit daleko: Nevelím tomu, kdo hledá,, napnout plachty a s větrem plout:, ten, kdo chce najít, má leda, kousíček cesty před sebou. Praktická je rada, abychom vyvolený protějšek pozvali třeba na nějaké představení: Těsně vedle své paní, si sedni (co by ti bránilo?),, svým bokem tiskni se na ni,, co možná tělo na tělo… nebo na skleničku: Tam už nejednou mladá víla, mládenci srdce zcizila,, když plamen do ohně vlila, Venuše vínka napilá… Je třeba vytrvat a osvědčit se: Vlastnoručně nad ní vzpírej, řádně vypnutý slunečník,, vlastním tělem jí otevírej, cestu v návalu uličním a rozhodně nezapomínat na upravený zevnějšek: Noha ať neplave bezprizorně, ve vyčvachtané obuvi,, z ní jazyk ať netrčí vzdorně, a rzí ať háčky nemluví. … Ať také tvoje pohublost svědčí, o trýzni srdce…Ovidius si stále uchovává pověst ničitele mravů, ale když ho dnes čteme, nemusíme to skrývat. Dřív tomu bylo jinak – jako nemravnou tuto knihu veřejně spálili nejen ve Florencii (pravda, to bylo v roce 1497, a vlastně to dokazuje, jak musela být oblíbená) a ještě v třicátých letech dvacátého století ji ve více zemích zabavovaly úřady.Lásce je mnohem víc než dva tisíce let a těmto veršům je přibližně právě tolik. Nic nenasvědčuje, že by láska či verše ji oslavující měly zmizet ze světa.