Prázdniny s Henrim

V knížce veršů Prázdniny s Henrim vydává Lydie Romanská druhý díl svého záměru podat český důkaz o platnosti mínění vynikajícího francouzského estetika a literárního teoretika (1865–1933) Henriho Bremonda, autora knižního eseje Čistá poesie, k jejímuž českému vydání (1935) napsal předmluvu Bremondův vrstevník F. X. Šalda. Bremond podle Šaldy cítí ryzí poezii, blízkou modlitbě, jako opravdivou moc elementárnou, jako výsostnou sílu a hodnotu životní. Romanská se s respektem poddává svému obdivu k čisté poesii v Bremondově pojetí a ve verších s prostými názvy Spínač, Meruňky, Bouřka,Špenát, Nádraží atp.důsledněpřijímáBremondův imperativ.Výsledkem je tajemství jménem poezie, tajemství, o které se neusiluje, které vzniká, je, neboť báseň nic nevysvětluje ani neučí, nechce být pochopena ve smyslu logiky, chce zcela prostě být v souzvuku a rytmu, tajemná nevyslovitelným příběhem, vlastním algoritmem krásy…Básnířka říká, že napsala knihu o samotě,v jednom prostředí, v jednom rozpoložení,v krátkém časovém úseku, proto jeknížka jednoho ducha,vztahem k realitě homogenní, výstavbou básní osobitá.